Předky v současné době (jako PET) u nás chovaných potkanů byli klasičtí divocí potkani (Rattus norvegicus) pocházející z Asie, odkud se (jako černí pasažéři milující vodu a libující si ve vlhkém prostředí při mořeplaveckých výpravách) dostali do Evropy,  Anglie, a dále pak i do Spojených států a na další kontinenty světa.

V Evropě byl první potkan identifikován a popsán teprve v roce 1728. Do té doby se v Evropě nevyskytoval.
Byl zařazen do rodu Rattus a čeledi myšovitých.

I přesto, že k nejznámějším patřila dříve krysa obecná neboli černá (Rattus rattus), která v Evropě také zdomácněla, potkan ji zanedlouho (díky své větší přizpůsobivosti) během velmi krátké doby vytlačil.

Vzhledem k tomu, že způsoboval a způsobuje mnohdy obrovské škody a je přenašečem nejrůznějších i smrtelných a na člověka přenosných onemocnění, bylo vždy v lidské snaze jeho stavy snižovat a tak v dobách, kdy ještě nebyly rozšířeny moderní jedy a lidé byli odkázáni povětšinou pouze na "primitivní" pasti, byla vyšlechtěna celá řada psích plemen speciálně chovaných za účelem likvidace těchto hlodavců.
Dnes jsou známi pod souhrnným pojmem pinčové, (knírači), teriéři, kteří se s vlohami pro lov potkanů a krys díky dlouholeté šlechtitelské práci již rodí, a jsou tak využiti v omezené míře ještě v dnešní době, kdy již kromě klasických pastí existuje i modernější přístup v podobě např. elektrických plašičů potkanů, aj.

V době minulé, kdy pes dokázal usmrtit krysu na jedno zakousnutí, nastal boom nejen v trumfování se o nejlepšího psa, ale vzhledem k tomu i počátek šlechtění potkanů, kdy dodavatelé potkanů do tzv. "pitů" tedy jam, kde docházelo psy k usmrcování potkanů, selektivním výběrem barevně odlišných jedinců pro větší přitažlivost tehdejší zábavy dali vznik nejrůznějším barevným mutacím, které se díky zájmu veřejnosti dostali i do rukou chovatelů domácích mazlíčků i laboratoří, kde dostal náš současný potkan díky pokusům ve výzkumu rakoviny do vínku svůj sklon k nádorovým a zhoubným onemocněním.

Mezi nejznámější krysaře patřili tehdy dva Londýňané - Jimmy Shaw a Jack Black, kteří v první polovině 19. století chytili také hnědé potkany s odlišnou barvou srsti, které začaly dále množit a dali vznik potkanům bílým, strakatým i dalším barevným variantám.

Díky selekci v laboratořích, kde potřebovali kvůli snadné manipulaci maximálně milá a dobromyslná zvířata, je dnešní potkan na hony vzdálen povaze svých dávných předků.
Jde povětšinou o zvíře zcela bezproblémové a velmi přátelské, maximálně vhodné i do rodin s velmi malými dětmi i nejrůznějšími zvířaty.
A pro svoji nenáročnost a bezproblémovost i současný životní styl moderní doby se stal  skvělým domácím společníkem plně konkurenčněschopným léta oblíbeným psům a kočkám.

V roce 1901 byli potkani poprvé připuštěni i na výstavy a show, a v klubech byly organizovány soutěže jejich krásy.

Po roce 1921, kdy zemřela jedna z největších milovnic potkanů a krys Angličanka Douglasová, která se nejvíce zasloužila o to, že začalo být na potkana pohlíženo jako na skvělé a hodnotné domácí zvíře, docházelo až do konce 70tých let k poklesu zájmu o něj.
Teprve po tomto roce se potkan dočkal svého comebacku, kdy se na něj začalo opět pohlížet jako na vyjímečně adaptabilní domácí a společenské zvíře, které má v moderním světě svoje právoplatné místo.

V posledních letech vznikly nejrůznější zájmové skupiny, kluby a organizace, kde je potkan viděn jako hodnotný lidský společník, cíl šlechtitelů,
i kvalitní zdroj přirozené potravy nejen pro cizokrajná a terarijní zvířata.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one